Kostel svatého Jakuba Staršího je gotický městský kostel v Kutné Hoře. Výstavba probíhala od první poloviny 14. století až do 15. století a svým dílem přispěla i parléřovská huť. Kostel je snadno rozpoznatelný díky dvojici věží západního průčelí, z nichž severní měří 80m a jižní nebyla nikdy dostavěna. V roce 1995 byl spolu s dalšími památkami historického centra Kutné Hory zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Na konci 13. století existovaly na území dnešní Kutné Hory dva církevní subjekty: sedlecký klášter cisterciáků a malínská farnost. Ta byla sice také pod kontrolou cisterckého kláštera, ovšem s rozvojem města Kutná Hora nabírala na významu. V době prosperity se někdy po roce 1300 začíná stavět dnešní kostel sv. Jakuba, který byl ale původně zasvěcen Panně Marii. Stavbu zaštiťovaly místní patricijské rody a mincíři a pregéři. Známými sponzory byli Ruthard a Bořita z Košic. Sedlecký klášter se dlouhou dobu snažil zachovat vliv na malínskou farnost, což měšťané nevnímali nejlépe. Zpočátku sloužil kostel jako filiální kostel malínské farnosti, až v roce 1410 byl bulou Jana XXIII ustanoven v Kutné Hoře samostatný farní obvod, čímž se ukončila podřízenost sedleckému klášteru.
Do roku 1350 byl dostavěn presbytář a další výstavba pokračovala v několika etapách s přerušením v době husitských válek, i když v roce 1420 byl v podstatě už dokončen. V roce 1424 byl zasažen požárem. Chrám je navržen jako halové trojlodí se čtyřmi kaplemi uzavírající boční lodě. Kostel hrál důležitou roli během náboženských jednání, která se zde odehrávala v 15. století. V 15. a 16. století se zde působili biskupové světící kališnické kněze: biskup Augustin Lucián Sankturienský a Filip Villanuova. Kostel spravovala až do roku 1620 utrakvistická církev, po změně náboženských poměrů byl vrácen katolické církvi. Od 14. do 16. století se pro kostel používalo označení "vysoký". Během let byl kostel mnohokrát opravován a částečně přestavován. K opravě střechy došlo v roce 1650 a znovu po dvou stech letech byla pro krytinu zvolena břidlice. Časté opravy si vyžádala severní věž, do které několikrát udeřil blesk. V roce 1602 byla stažena železnými pruty a v roce 1698 byla opravena věžní báň, která byla ovšem silně poškozena bouří v roce 1740.
Od 80. let 19. století probíhaly v kostele některé dílčí opravy, kdy byly vyspraveny kružby devíti oken, zbourána barokní předsíň u severního vchodu, předlážděna podlaha a dodány nové varhany od firmy Mölzer. Daleko rozsáhlejší obnova se však uskutečnila v letech 1941-1946. Iniciátorem oprav byl arciděkan P. Karel Volrlíček. Restaurace byla plánovaná už od roku 1914, kdy byl schválen rozpočet, ale akci zdržela 1. světová válka a další průtahy. K opravě bylo přikročeno až v roce 1941, kdy byla vybrána kutnohorská firma ing. Jaromíra Dajbycha. Kostel byl v mnohem horším stavu než se předpokládalo a možná neměl daleko k celkovému kolapsu. Statice kostela nepomohla ani zemětřesení v letech 1348, 1411, 1580, 1588, 1590, 1615, 1690 a 1768. V souvislosti s rekonstrukcí byl vydán Sborník prací o stavebním vývoji a obnově kostela.[9] Chrám byl znovu vysvěcen biskupem Dr. Mořicem Píchou 20. října 1946.
V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 6 950 000 Kč.